Tři zásady, na kterých stojí každý dobrý designový proces. Jak využít designerské know-how v každodenním životě.

Nehádejte, ptejte se

Základem každého dobrého designu je pochopení problému, který se snažíme vyřešit, a obecně pochopení toho, pro koho ho řešíme. Na začátku projektu můžeme mít v hlavě spoustu vlastních předpokladů a domněnek. Cílem správného designového procesu je od těchto počátečních myšlenek poodstoupit a zvalidovat si je v reálném prostředí.

V praxi nemusí jít o nic složitého. Stačí tři, čtyři rozhovory s lidmi, pro které věc vzniká (zákazník, uživatel, apod.). Často přijdete na to, že problém, který se snažíte řešit, je úplně jinde, než jste si mysleli. Tímto krokem předejdete tomu nejhoršímu scénáři: návrhu řešení, o které nikdo nestojí nebo se v něm nikdo nevyzná. Klíčové je neodhadovat, ale zjišťovat.

Postupujte systematicky a nebojte se vracet

Vyplatí se věnovat pár chvil dobrému plánu, než se do realizace pustí bez rozmyslu. Stejně tak se vyplatí postupovat po malých, logických částech. Co je ale ještě důležitější: je naprosto v pořádku se k už dokončeným úkolům vracet.

Pokud v průběhu práce zjistíte, že některé dřívější rozhodnutí nezapadá do celkového konceptu, iterujte. Upravte ho. Příklad: navrhnete homepage, pak začnete dělat produktové stránky a uvědomíte si, že to, co jste na homepage slíbili, produktová stránka neumí splnit. V tu chvíli je lepší vrátit se k homepage, než produktovou stránku ohýbat do něčeho, čím není.

Opakování a vylepšování na základě nových zjištění není známka špatného plánu. Je to přirozená součást vývoje a dobrý proces s ní počítá od začátku.

Autorská slepota a zpětná vazba: kdy se ptát kamaráda a kdy uživatele?

Když na jednom projektu pracujete příliš dlouho, nevyhnutelně se dostaví autorská slepota. Přestanete vidět zjevné nedostatky jednoduše proto, že už k nim nemáte odstup. S tím pomáhá zpětná vazba zvenčí, je ale potřeba dobře rozlišit dvě rozdílné situace:

• Vizuální chyby a překlepy: Zde naprosto stačí výsledek ukázat známému, kolegovi nebo komukoliv, kdo danou věc nikdy předtím neviděl. Budete překvapeni, na co všechno narazí.
• Testování použitelnosti (UX): Zde už kamarád nestačí. Pokud chcete zjistit, jestli je váš návrh pochopitelný a plní svůj účel, musíte ho ukázat lidem, pro které je určen — vaší cílové skupině.

Jak připomíná Steve Krug, autor knih o návrhu rozhraní, nepotřebujete na to nutně platit drahé výzkumné agentury. Často stačí přizvat tři až pět zástupců z řad reálných uživatelů, posadit se s nimi na chvíli k obrazovce a sledovat, jak s návrhem pracují. Kde zaváhají, kam nečekaně kliknou, co hledají a nenajdou. Klíčové je zkrátka nezůstat jen u vlastních předpokladů.

Jak postupuji u návrhu webu?

U malých a středních firemních webů se vždy vyplatí požádat někoho ze zákazniků, aby se na web podíval. Cílem je, aby do prvních pár vteřin dokázal odpvoědět na následující:

• Co je to za web? (logo, název, tagline)
• Co tu mají / co se tu dá dělat? (sekce, hlavní obsah)
• Proč bych tu měl být a ne někde jinde? (jasný důvod existence)
• Kde mám začít? (zřetelné vstupní body, tlačítka, apod.)

Proto je u webů naprosto klíčové korigovat jeho krásu a použitelnost. Nádherné weby, které vyhrávají různá ocenění, mohou být a často jsou pro podnikání naprosto nevhodné. Chcete navrhnou web a podívat se, jak celý proces funguje? Zarezervujte si úvodní konzultaci zcela zdarma.